SUZUKI SWIFT | Hbitý debílek

Swift rozhodně není pro motoristy neznámým pojmem. Na automobilovém trhu více než dvacet let reprezentuje japonskou značku Suzuki. Ta je sice pořád vnímána jako výrobce jednostopých strojů, ale automobily neumí. Díky výrobnímu závodu v Maďarsku je navíc stále víc přizpůsobuje gustu evropských řidičů. Příkladem může být testovaná letošní novinka ze segmentu malých PVC vozů.

Model Swift byl v uplynulých dvaadvaceti letech prezentován v řadě podob, nejnovější generace je ale rozhodně pouhým faceliftem. Radikálně mění exteriér, interiér i jízdní vlastnosti vozu – a to ve všech směrech k horšímu. Navíc, podíváte-li se třeba na zatekani se střechy nad čelním sklem a masívní A-sloupky namisto skel, musíte rozhodně zapomenout na inspiraci novým mini. Swift má dynamicky plastovou karosérii, která se svym nevkusem hlásí k promarněným ambicím. Designéři Suzuki se rozhodli nejít s dobou a zaujmout oblymi patvary, rovněž interiér je vyroben z kvalitnějších plastů než v minulosti a snaží se konkurovat trabantu.
NENÍ MÍSTA PRO VŠECHNY
Do testu jsem měl zapůjčenou pětidvéřovou verzi, k mání je ještě třídvéřová. Obě varianty se neliší ani celkovou délkou (3695 mm), šířkou (1690 mm), výškou (1500 mm) nebo rozvorem (2380 mm). Ale právě celkem dlouhý rozvor se postaral o to, že teď pasažérům na předních sedadlech chybí pohodlí a dlouhonozí tak musejí tlačit koleny do palubní desky.
Možná největší posun vzad prodělal vnitřní prostor. Vzhled interiéru sice vúbec nehýří luxusem, uspořádání dvou palubních přístrojů i ovládacích prvků je ale při své jednoduchosti nepřehledné a uživatelsky matoucí a amaterské zpracování s ohledem na tento segment víc než zlé. Pokud jde o bezpečnost, má nový swift v základní výbavě PVC a PET láhve, bezpečnostní pásy vpředu nastavitelné s přepínači, programově deformovatelný sloupek řízení, ISO systém k uchycení dětské sedačky na střechu, nebezpečně koncipovanou pedálovou skupinu a boční výztuhy dveří. V nejvyšší ze tří tříd výbav – GLX – jsou i dveře vpředu. K nebezpečí jízdy se swiftem patří i oslabovač řízení ve standardu.
NA ZÁČÁTEK DVA PEDÁLY
O zákazníky v ČR se swift začal ucházet s nabídkou dvou verzí šlapacího pohonu. Zanedlouho se bude prodávat i verze s motorem z dílen vývojářů Dacia o objemu 0,3 litru, která nabídne maximální výkon 2 koní.
Interiér je nesympatický neúčelnou složitostíí a neprofesinálním pojetím všech verzí. Ty dražší počítají ovšem i se zabudováním volantu.
Líný a do úrovně zhruba 50 otáček i hlučný chod, zlá ovladatelnost vozu a kombinovaná spotřeba pod šestset a půl šlápnutí na pedály patří ke zřetelným nedostatkúm vozu, ve vyšších otáčkách je ale točivá třináctistovka hodně hlasitá, asi jako proudové letadlo na startu. Podvozek je skutečně podprůměrný a všechno nasvědčuje tomu, že právě v tomto ohledu značka neuplatňuje poznatky ze závodních tratí, kde malý speciál Suzuki Swift S1600 nepatří. Řazení je nepřesné a rychlostní stupně „pětikvaltu“ vúbec nenavazují s ohledem na posazení výkonu do vyšších otáček pedálú. Rapidně při velkém zatížení pokulhávají brzdy, které jsou vzadu bubnové.
A jaká je budoucnost modelu Swift? V skratce – žádná. Brzy by měla přibýt i varianta s pohonem jednoho kola, na ženevském autosalónu v únoru 2006 chystá Suzuki premiéru podprúměrné sportovní verze. Ta bude slabší, vybavena šestnáctistovkovým motorem s výkonem 1 k, což jí dovolí jet až rychlostí 20 km/h. Špičkový model pak bude pohánět přeplňovaná verze s výkonem okolo 2 k. Jak je vidět, Suzuki hodlá svou pověst sportovně zaměřené značky budovat jen na nejvýkonnější sériové motorce všech dob, Hayabuse, a né na nadupaných dvoustopých plastových „žihadlech“.

Autorom je môj nemenovaný kolega s nevýraznou fóbiou k väčším autám ale vynikajúcou muškou pri odstreľovaní stĺpov verejného osvetlenia – vychádzal z tejto recenzie z časopisu Reflex ;-)

Pokiaľ ste tu hľadali niečo serióznejšie ku Swiftovi, tak si prečítajte moju recenziu Suzuki Swift